Ječmen rezistentní vůči ječnému typu viru zakrslosti pšenice
Virus zakrslosti pšenice (WDV, z angl. wheat dwarf virus) patří mezi nejrozšířenější rostlinné viry na světě. Mezi typické příznaky se řadí zakrslost, deformace a žluté zabarvení, které může později přecházet do nekróz rostliny.
Virus se přenáší mšicemi. Nejčastější výskyt je na polích, které nebyly proti mšicím v předchozím podzimním období ošetřeny. S virem nelze bojovat přímo. Prevence je zaměřena na vektory přenosu – mšice. Z tohoto důvodu je kladen důraz na setí obilovin v nepřítomnosti mšic s podporou rychlého klíčení osiva.
Jako preventivní opatření proti mšicím jsou používány insekticidy, přičemž množství použitých insekticidů může být minimalizováno namořením osiva před setím.
Na jiný, alternativní způsob boje s virem přišli maďarští vědci ze Zemědělsko-biotechnologického institutu. Ti použili metodu CRISPR/Cas9 k navození bodové mutace v genomu ječmene, díky níž došlo k inhibici množení viru v rostlině. Tím vznikly genově upravené rostliny ječmene, které jsou odolné proti ječnému typu viru zakrslosti pšenice. Jedná se tak o přímé antivirové využití metody CRISPR/Cas9.
Díky tomu, že ječmen má, obdobně jako většina vyšších rostlin, jen zdvojenou dědičnou výbavu, jeho počet chromozomů je tedy diploidní (2 n), je jednoduché na něm studovat dědičnost. S ječmenem je také možné úspěšně uskutečňovat nejrůznější postupy tkáňových kultur, a to až po regeneraci celých rostlin.
Na rozdíl od řady jiných obilovin lze ječmen poměrně snadno geneticky upravit, a to několika metodami. Z těchto důvodů se ječmen stal modelovým organismem pro méně schůdné objekty, jako např. pšenici (se šestinásobkem základní dědičné výbavy, 6n) a kukuřici.
Možnost dosažení stabilních genetických úprav ječmene skýtá významný potenciál pro zlepšení jeho agronomických vlastností (např. zvýšení odolnosti k biotickým a abiotickým stresům apod.), ale i využití ječmene pro nejrůznější biotechnologické a průmyslové aplikace.
Obilky ječmene byly úspěšně použity pro molekulární farmářství jako slibný bioreaktor pro výrobu lidských terapeutických proteinů nebo živočišné vakcíny.
Aktualizace ke dni: 14.1.2022
Původní vědecký zdroj:
Zhang, H.; Si, X.; Ji, X.; Fan, R.; Liu, J.; Chen, K.; et al. Genome editing of upstream open reading frames enables translational control in plants. Nat. Biotechnol. 2018, 36, 894–898. https://doi.org/10.1038/nbt.4202
Další zdroje:
Harwood, W. Barley as a cereal model for biotechnology applications. In: Biotechnology of Major Cereals, Jones, H. D., Ed.; CAB eBooks: 2016: pp 80–87. doi: 10.1079/9781780645193.0080
Mrízová, K.; Holasková, E.; Tufan Öz, M.; Jiskrová, E.; Frébort, I.; Galuszka, P. Transgenic barley: A prospective tool for biotechnology and agriculture. Biotechnol. Adv. 2014, 32, 137–157.
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0734975013001675