Rajče s růžovými plody
Kulturní rajče patří, vzhledem ke svým výhodným modelovým vlastnostem a znalosti celého jeho genetického kódu, k jednomu z nejvíce zkoumaných objektů z hlediska genetických modifikací (GM) a nových technik šlechtění (NBT).
Vedle běžných šlechtitelských znaků (např. velikost, tvar a barva plodů, odolnost vůči houbovým a virovým chorobám, škůdcům, abiotickým stresům apod.) jsou předmětem genových úprav i znaky jako dozrávání plodů (měknutí plodů, jejich opad, snížení tvorby etylénu či citlivosti k němu); obsahové látky v plodech (hromadění pevných látek, sacharózy, škrobu, mastných kyselin, pigmentů/ provitamínu A apod.), chuť a vůně plodů, ale i produkce vakcín.
Je prokázáno, že barva plodů ovoce a zeleniny, rajčata nevyjímaje, má významný vliv na nákupní chování spotřebitelů. Lidé v různých oblastech světa mají různé barevné preference.
Například evropští a američtí spotřebitelé upřednostňují červená rajčata, zatímco růžová rajčata jsou velmi oblíbená v asijských zemích, zejména v Číně a Japonsku. Většina šlechtitelských linií však má červenou dužninu, což činí konvenční šlechtění růžových linií pro produkci asijských rajčat velmi náročným a nákladným.
Čínské vědecko-výzkumné instituce (Institut genetiky a vývojové biologie, Čínská akademie věd a Čínská genetická společnost) použili k dosažení růžových plodů rajčat moderní biotechnologie, konkrétně techniku CRISPR/Cas9. Díky této cílené mutagenezi eliminovali gen SlMYB12, odpovědný za červenou barvu dužniny plodů.
Ve srovnání s tradičními metodami šlechtění (zpětné křížení) potřebovali k dosažení výsledku výrazně méně času, neboť růžová netransgenní rajčata se jim podařilo získat během pouhého jednoho roku. Navíc, růžová rajčata získaná prostřednictvím CRISPR/Cas9 si ponechala výhody originální rostliny a nestala se ani více rizikovými pro spotřebitele.
Aktualizace ke dni: 30.4.2024
Původní vědecký zdroj:
Deng, L.; Wang, H.; Sun, C.; Li, Q.; Jiang, H.; Du, M.; et al. Efficient generation of pink-fruited tomatoes using CRISPR/Cas9 system. J. Genet. Genomics 2018, 45: 51–54. doi:10.1016/j.jgg.2017.10.002