Rozsáhlý veřejný dialog o genové editaci s aktivní účastí ČR

13.12.2021 |

Jsou tomu právě dva roky, co se na našem webu objevily dva články o nejprve chystaném, poté již přímo probíhajícím průzkumu evropského veřejného mínění v otázce přínosů a rizik genově editovaných (GE) organismů. Výzkum probíhal ve čtyřech zemích – České republice, Německu, Švédsku a Velké Británii. V letošním roce dospěl do svého závěru.

První, rozsáhlejší informaci ze září roku 2019 lze nalézt na na tomto odkazu. Odpovídá na základní otázky, tedy kdo si studii objednal a proč. Vysvětluje, co je to evropský program ORION, zaměřující se na zpřístupnění základního výzkumu biologie pro veřejnost. Informuje, že prostředky na jeho realizaci poskytla britská vláda, jmenovitě její Rada pro výzkum biotechnologií a biologických věd (BBSRC). Koordinací pověřila jednu ze svých vlajkových lodí - Babraham Institute v Cambridge (BI).

Samotný výzkum, probíhající prostřednictvím řízených workshopů s vybranými laickými skupinami, dostala za úkol společnost IPSOS Mori, která je celosvětově a dlouhodobě známá zjišťováním veřejných názorů na téměř cokoliv. V současnosti je to mimo jiné výzkum pravděpodobných forem dovolených pro budoucí německé penzisty za dvacet let. Na podzim roku 2019 došlo svým způsobem k prolnutí aktuální obecné politiky s tématem genového inženýrství, GE a genetických modifikací (GM) během britských parlamentních voleb. Drtivě v nich totiž zvítězili konservativci a jejich brexitová strategie zahrnující i osvobození ostrovního zemědělství z unijní anti GM/GE legislativy.

Vědecký, resp. vědecko-popularizační podklad workshopů garantovala čtveřice výzkumných, nejen „biologicko-medicínsky“ zaměřených institucí ze zmíněného konsorcia ORION, a to:

  • již zmíněný britský BI (veřejně financovaná organizace provádející biomedicínský výzkum se zaměřením na pochopení biologických mechanismů podporujících zdraví po celý život),
  • německý Max Delbrück Center for Molecular Medicine in the Helmholtz Association v Berlíně(instituce zaměřená na základní biomedicínský výzkum s cílem porozumět příčinám nemocí na molekulární úrovni),
  • český The Central European Institute of Technology v Brně (CEITEC, nadregionální centrum vědecké excelence kombinující biologické vědy, pokročilé materiály a nanotechnologie),
  • a švédský Vetenskap & Allmänhet (Public & Science; VA) ve Stockholmu (neziskové sdružení podporující dialog a otevřenost mezi výzkumníky a veřejností).

V jejich rukou byl i výběr témat tzv. případových studií ilustrujících aktuální vědecké aktivity dané instituce, resp. země. Na výsledné prezentace nakonec reagovala vždy třicítka laických respondentů. Asi si můžeme klást otázku, nakolik byl takový dialog veřejný, ale v tomto prostě věřme PR profesionálům. Zpracovat vlastně celkový vzorek sto dvaceti pohledů na desítky otázek jistě nebylo jednoduché.

Tuzemskou realizaci popisuje druhý příspěvek na našem webu. Naši respondenti pocházeli povětšinou ze středních Čech, neb CEITEC je sice v Brně, ale centrála společnosti IPSOS, včetně potřebného prostorového zázemí, sídlí v komplexu Slovanského domu v Praze na Příkopech.  Nakolik tento fakt mohl ovlivnit výsledky šetření, ponechám na vašem odhadu.

V následných debatách hráli významnou roli tři dobrovolní „experti z řad vědců/akademiků“. Jmenovitě doc. Tomáš Pečinka a Dr. Tomáš Moravec z Ústavu experimentální botaniky AV ČR v Olomouci a konečně autor tohoto příspěvku. I proto se do jisté míry cítíme být za finální podobu zprávy zodpovědní.

Naše spolupráce s týmem IPSOSu byla, soudím, vzájemně příjemná a vydařená. Přítomnost PR specialistů z CEITECu jsme ale příliš nezaznamenali, žádný brněnský kolega biolog se na workshopech, žel, nevyskytl. Škoda, vyhnuli bychom se tak občasným informačním kapkám dehtu v sudu medu. Prostě chybička se vloudila. Již během workshopu jsme kupříkladu protestovali proti struktuře jedné z případových studií ČR zaměřené na pochopení, jak fungují rostlinné molekuly. Krátká anotace totiž mj. tvrdila, že dvěma nejčastěji používanými molekulami pro GE jsou CRISPR a Cas9. S tím lze souhlasit. Následující věta však tvrdí, že se tyto molekuly přirozeně vyskytují v rostlinách, jejichž imunitní systém je využívá k zabránění propuknutí chorob. Posuďte sami její věrohodnost – inu ďábel občas spočívá v detailu. Snad tomuto tvrzení nevěnovali pozornost zahraniční biologové. Žel ale ani koncoví editoři, ač byli upozorněni. Perlu zkreslující jinak nesporně špičkový projekt tak znovu najdete na str. 50 reportu „Public dialog on genome editing. Country synthesis report“.

Naši trojici zprvu zaskočila opravdu nízká odborná ( z pohledu biologie, medicíny, etiky) informovanost respondentů. Všichni měli mít alespoň středoškolské vzdělání. Ale koneckonců víme, jak malý důraz se v něm většinou klade na biologii – a nadto na tu moderní, molekulární. Dva "covidové" roky nesporně i u běžného občana nejspíš zvýší povědomí o pojmech jako je DNA či RNA. Žel nejen v tom kladném směru, tedy v ocenění různých molekulárních technik, ale také naopak.

Na druhé straně, zájem našich diskusních týmů o dané téma i „vědecké pravdy“ byl značný, trvalý  a potěšitelný navzdory tomu, že jsme dle průzkumných pravidel měli vlastně povoleno jen odpovídat na přímo kladené otázky či, jak zmiňuji výše, v krajních případech komentovat problematické podklady. Připusťme však, že ponechat nám v tomto směru volnost, určitě bychom se nevešli do velmi omezeného časového rámce. Ve shodném období byly realizovány i průzkumy v dalších třech zemích a výsledná studie měla být zveřejněna na jaře loňského roku. Jenže v té době už měl svět včetně Evropy zcela jiné starosti.

Takže teprve před třemi týdny se v mé poště objevila zpráva od paní Velíškové z IPSOSu, s odkazem na výše zmíněnou přílohu podrobně zachycující vše možné, od oněch úvodních „co, kdo, proč?“ po konečné výsledky a jejich hodnocení.

Na tomto místě nejspíš očekáváte můj podrobný závěrečný komentář. Bohužel, to by znamenalo sepsat alternativní knihu. Máte však možnost seznámit se přímo s originálem zprávy, pokud na to najdete chuť a čas. Podrobně jsou v ní zachyceny, až do formy přímých citací, reakce respondentů na informace biologické, medicinské, sociologické, etické.

Odborník biolog asi ve studii nenajde údaje zcela nové, překvapivé. Pokud však jeho zájem není upřen jen na slonovinovou věž základního výzkumu, ale také na přijímání jeho výsledků (a jejich důsledků) veřejností, nemohou jej nezaujmout kupř. specifika reakcí respondentů z oněch čtyřech států, která jsou evidentně ovlivněna nejen jejich „národní povahou“ či aktuální politickou profilací, ale také odborným profilem lokální instituce, jež průzkum zajištovala (viz zejména Švédsko).

Obecně vzato, náš stát v tomto srovnávání rozhodně nevychází špatně. Studie ilustruje obecný zájem o tyto technologie, ocenění podpory relevantnímu základnímu výzkumu, požadavek aplikací jejich výsledků. „Globální dostatek potravin nelze vyřešit použitím konvenčních nástrojů. Věda musí zasáhnout.“ - viz str. 15 Event1, Prague, Czech Republic.

Evropa si je zatím jistá svoji potravinovou soběstačností. Očekávaný přírůstek světové populace do roku 2050, tedy ze současných 7,5 miliardy lidí na 10 miliard ji, zdá se, neděsí. Bude, věrna současné legislativě, nadále jen dovážet různé GM (sójová moučka aj.) či budoucí GE komodity? Nebo je už i pěstovat, včetně těch home-made? Inu, uvidíme.

 

Autorský komentář prof. RNDr. Zdeňka Opatrného, CSc., emeritního profesora PřF UK v Praze.

 

Zdroje: