...v současné době je většina biologických léčiv podávána intravenózně, intramuskulárně či subkutánně, tedy do žíly, svalu či podkoží?

Biologická léčba se v posledních letech zařadila do standardních léčebných postupů v mnoha medicínských oborech včetně onkologie, revmatologie, gastroenterologie či neurologie. Její zavedení do praxe znamenalo významný zlom v léčbě řady závažných onemocnění. 

Přes nesporné přínosy biologických léčiv však jejich aplikaci provází i některá specifická omezení, která plynou z makromolekulární podstaty obsažených účinných látek a se kterými se tedy při použití malých molekul vědecké týmy a lékaři běžně nesetkávají. Jedním z těchto omezení je nutnost parenterálního podání, tedy aplikace mimo trávicí trakt, většiny těchto preparátů. Při orálním podání se totiž tyto proteinové molekuly dostávají do gastrointestinálního traktu, jehož primární funkcí je rozkládat požitou potravu na menší, dobře vstřebatelné složky. Stejnému osudu v něm však podléhají i proteiny, které jsou podávány za terapeutickým účelem. Biologická dostupnost účinných látek po orálním podání je proto v těchto případech velmi nízká, a tedy nedostatečná pro efektivní terapeutické využití. 

Řada vědeckých skupin se v současné době věnuje výzkumu různých miniaturních zařízení či vhodných formulací, které by proteinové molekuly při průchodu trávicím traktem ochránily a zároveň by usnadnily jejich přechod do systémové cirkulace. Některé z těchto metod již postoupily i do fáze klinických testů. Doufejme, že se v nejbližší době dočkáme výraznějšího pokroku v této oblasti a biologická léčba se tak stane pro pacienty opět o něco málo komfortnější. 

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka příspěvku: Eva Benešová